volte 42

Jan Paparega: Krajské volby jsou důležité, rozhodujeme o budoucnosti našeho kraje

24. srpna 2020 | 02:08

Rozhovor Jan Paparega pro server ParlamentníListy.cz ze dne 24.8.2020.

Jan Paparega: Krajské volby jsou důležité, rozhodujeme o budoucnosti našeho kraje

Vyrůstal jste v Mostě, a po maturitě na tamním gymnáziu jste šel studovat do Plzně. Na přelomu tisíciletí byl Most, pokud si vzpomínám, zbytkem republiky vnímán ještě exotičtěji, než dnes. Pociťoval jste to na vysoké škole? Jak v Plzni vaši spolužáci komentovali to, že jste z Mostu? Pokud si vzpomínám, byl jsem v našem ročníku z Mostu sám. Spolužáci se občas zeptali, jaké to tam u nás máme. Samozřejmě už při mých studiích bylo známým fenoménem sídliště Chanov, do kterého jsme si s pár spolužáky udělali i výlet. Jinak byla sem tam nějaká narážka, ale nebylo to nic hrozného.

Často slyším, že region Mostecka nemá kořeny a identitu, vy sám jste nedávno říkal, že řada obyvatel se s ním neztotožňuje. Čím to podle vás je? Je to kvůli poválečnému osídlování pohraničí? Nebo kvůli tomu, že město Most bylo zbouráno a postaveno na zelené louce? Nebo jsou ještě nějaké jiné důvody? Ty důvody jste víceméně popsal z historického a dlouhodobého hlediska. Ale jsou tu i věci jistého sociálního inženýrství, které se už v době minulého režimu ukázaly jako nefunkční. Vždyť problémy třeba na sídlišti Chanov se řeší už od poloviny 80. let! To je skoro 40 let. O to víc mě zaráží, že tu fungují vládní instituce, které se nám silou snaží toto sociální inženýrství diktovat i dnes. Prostě to nefunguje. My jsme téměř na okraji republiky a z historicky významného města na obchodní stezce se stalo odkladiště nepohodlných a nepřizpůsobivých lidí z jiných velkých měst v zemi. To všechno se stalo důsledkem nešťastné privatizace bytové fondu a tím, že to umožnil stát nejdříve sociálním inženýrstvím a posléze tolerováním obchodu s chudobou. My ten problém dnes musíme řešit v praxi, v reálném životě reálných lidí.

Pro mnohé možná bude překvapení, jak bohatou staletou historii má město Most- možná proto, že z ní fyzicky skoro nic nezbylo. Není to škoda, že se to příliš neví? Je to škoda. Vždyť první zmínky o Mostu sahají už do 11. století a jeho rozmach v podobě významné obchodní stezky sahají do století 13. tedy do doby Přemyslovců. Město vzkvétalo až do druhé světové války, kdy bylo notně poničeno nálety. Významně starý Most zasáhlo 20. století, kdy zde masivně postupovala těžba hnědého uhlí a v šedesátých letech pak bylo rozhodnuto o zbourání velké části města a výstavbě nového „moderního“ Mostu. Tím zaniklo staré centrum a mnoho významných staveb. Nové město včetně nového centra bylo v době výstavby velmi moderní a mohlo být chloubou tehdejšího režimu. Bylo rozhodnuto o přesunu kostela Nanebevzetí panny Marie, který se spolu s hradem Hněvínem stal symbolem města. O historii Mostu jako takového se ovšem skutečně příliš nemluví a je to velká škoda.

Co může udělat primátor pro to, aby posílil vztah lidí k regionu? My všichni – obyvatelé Mostu – žijeme ve stejné realitě. Takže těžko se dnes divit mladým lidem, že náš region opouští, protože je neustále někdo zvenčí přesvědčuje, že žijí uprostřed měsíční krajiny a vlastně nemají šanci na spokojený život a kvalitní zaměstnání. Tak to ale není.

Primátor z mého pohledu musí – vedle všední práce spojené s řízením města – především reprezentovat navenek a přesvědčovat média i politiky mimo region o tom, že se prostředí u nás mění k lepšímu. Vedle toho je ale důležité spolupracovat s vedením našeho kraje a tlačit na centrální vládu, aby se k nám do regionu dostalo více poboček vysokých škol, abychom společně vytvářeli prostředí pro nové investory a abychom umožnili mladým lidem najít důstojné bydlení, kde mohou vychovávat další potomky.

A nalijme si čistého vína: bez aktivní pomoci ze strany státu a politiků v Praze se to bude zlepšovat jen pomalu. Oni dnes o rozvoji Ústeckého kraje často jen mluví, ale skutek utek. Rád bych přispěl k tomu, aby se to změnilo.

Pocházíte z rodiny horníků. To je profese, která za posledních třicet let prošla dramatickými změnami z hlediska finančního zajištění i společenské prestiže. Jak se na osudy této profese díváte ze své osobní zkušenosti? Můj děda byl horník, druhý děda horník a následně báňský záchranář. Babička na šachtě pracovala v účtárně a můj táta s mámou na šachtě taky začínali, než začali po revoluci podnikat. Vždycky jsem to bral tak, že těžba k Mostecku prostě patří. Samozřejmě postupem času se zlepšila technologie těžby, kdy není tak výrazně zatěžováno životní prostředí, těží se méně a méně a celkově je těžba na ústupu. Šachty jsou v našem kraji významným zdrojem práce, a i když nemusí být pozitivně vnímáno, že člověk na šachtě pracuje, průměrná mzda zaměstnance v tomto segmentu výrazně převyšuje průměrnou mzdu v naší republice. Pokud to mám hodnotit subjektivně, nedělalo by mi sebemenší problém pracovat pro některou z důlních společností, které v našem kraji sídlí.

Mostecko je regionem zásadně poznamenaným povrchovou těžbou. Jak se daří revitalizovat krajinu po těžbě? Na tuhle otázku je správný čas, protože právě teď v září budeme otevírat veřejnosti rekreační areál u jezera Most. To vzniklo na místě někdejšího dolu Ležáky, který se uzavřel někdy na přelomu tisíciletí. Tady ale jen vidíte, jak pomalu revitalizace přírody po těžbě trvá. Dvacet a někdy možná i víc let! Musíme umět přemýšlet hodně dopředu.

Tady je ale potřeba říct jednu zásadní věc: jestli do téhle země v budoucnu přijdou nějaké velké peníze z EU, tak to bude jen do tří uhelných regionů: Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský kraj. A bavíme se o desítkách, možná i stovkách miliard korun. Je proto potřeba, aby se tyhle peníze dostaly tam, kam mají. A ne, aby se zase rozpustily někde do ztracena…

Tohle bude jeden z velkých úkolů příští krajské vlády v Ústeckém kraji, aby na to dohlédla. Proto jsou letošní krajské volby u nás v regionu tak důležité. Co mám zprávy z tamtamů, tak vláda pana Babiše se bude snažit tyhle prostředky přerozdělovat podle svých scénářů, a to se mi moc nelíbí. Doba se změnila, o těch penězích by měli minimálně spolurozhodovat lidé tady, ne úředníci a politici, kteří k těmto krajům nemají žádnou vazbu…

S tím souvisí i téma těžebních limitů či jejich prolomení. Dodnes je to téma otevřené, akutně se řeší třeba v Horním Jiřetíně. Jak moc tato nejistota limituje rozvoj regionu? Nemůžeme žít v nejistotě. Pro nás prostě musí být zásadní budoucnost, a hlavně rozvoj celého severu. Náš kraj sousedí s Německem, toho musíme do budoucna využít, vždyť jsme ekonomicky spojeni pupeční šňůrou. Kdo se trochu naučí německy, utíká „za kopečky“, protože tam si vydělá. S tím musíme pracovat a zaměstnavatele z Německa dostat k nám. Jestli se budou prolamovat limity těžby, to je ryze politické rozhodnutí na úrovni vlády. Ale na tom nemůžeme být závislí. Nelze být navždycky jen krajem uhlí, ať chceme nebo ne, jednou to skončí. A naším úkolem je, abychom se na to připravili. Je to jako s těmi revitalizacemi: je potřeba myslet hodně dopředu.

Pro vás to má i osobní příchuť- v roce 2014 jste především kvůli tomuto tématu vystoupil z TOP 09. Co se kolem toho tehdy odehrávalo? Ono to souvisí i s tím mým osobním přístupem k celému vnímání těžby, o které jsem hovořil výše. Tehdy se otázka prolomit či neprolomit velmi diskutovala. TOPka byla ryze proti prolomení limitů těžby, ale i o tom se dalo hovořit. Mé vystoupení z tohoto projektu, který měl v době svého vzniku ohromný potenciál, který se ale nepodařilo využit, ovšem bylo dáno i spory v místní organizaci a celkovému necentralizovanému a nekoncepčnímu vedení.

Na revitalizaci krajiny se čerpají dotační programy z evropských fondů- co si myslíte o tom, jak se České republice daří tyto možnosti rozvoje využívat? Jsem kritický. Jak už jsem říkal, k nám do regionu může zamířit velký balík peněz, který nám může pomoct s velkou řadou věcí. Příprava pro příchod nových investorů, vznik nových míst, lepší silnice, rozvoj internetu, hřiště pro děti, cyklostezky, sportovní střediska… Když to řeknu na rovinu: z peněz EU už bychom měli postaveno dost golfových hřišť a dokonce i nějaké to Čapí hnízdo, tak teď se musí myslet taky na region a lidi, kteří v něm žijí a něco vytváří. Dát perspektivu mladým lidem. O to tu teď běží. Takže zpět k vaší otázce: spokojený nejsem, ale jsem přesvědčen, že to můžeme správně uchopit.

Kromě investic do krajiny se investuje rovněž do „lidských zdrojů“- to se týká mosteckých vyloučených lokalit. Na centrální úrovni to provádí třeba Agentura pro sociální začleňování. Vy sám jste se k tomuto tématu vyjádřil velmi skepticky. Má podle vás smysl, aby takové projekty probíhaly na celostátní úrovni, s metodikou vytvářenou centrálně? Upřímně, o té tzv. „asociální“ agentuře mi snad ani nemluvte. Tohle je zcela typický příklad, jak nefunguje sociální inženýrství řízené z Prahy. Slovy pana premiéra: sorry jako, ale nefunguje. Já bych se moc nebál označit za „průser“, když mi tu někdo vážně vykládá, že mám ty nepřizpůsobivé občany nastěhovat do opravených městských bytů mezi ostatní občany Mostu. Umíte si vůbec představit, co by to způsobilo?

Ti lidé v agentuře, to nejsou z velké části odborníci, ale ideologové. Neříkám, že všichni, abych byl spravedlivý. Čekal bych ale, že vládní agentura se k těmhle problémům postaví věcně. Za mě je to systémově špatně. Proto také v rámci projektu Lepší Sever pro letošní krajské volby nabízíme řešení, že by vznikla agentura na úrovni kraje, respektive krajů, které se s problematikou sociálně vyloučených lokalit zabývají. Protože se zase bavíme o okraji republiky, o nás, o Karlovarsku a severní Moravě. Jsem bytostně přesvědčen, že pokud tu má být nějaká funkční systémová pomoc, tak to musí řešit lidi, kteří tu žijí a znají kontext a budou to taky řešit pod patronací místních politiků. Protože co si budeme povídat: zase je to politikum. A pokud má někdo dát hlavu na špalek za nepopulární řešení, musí to být politik a ne úředník. Já se tohoto nebojím.

Jako primátor Mostu máte jistě řadu zkušeností se zástupci neziskového sektoru. Jaké zkušenosti to jsou? Jsou zkušenosti lepší i horší. Ale praxe je v zásadě taková, že pokud někdo přijde se smysluplným projektem, snažíme se to podpořit. Ve městě máme kvalitně zpracovaný komunitní plán, do kterého je zapojeno mnoho subjektů z neziskového sektoru. Upřímně, je dobře, že v Mostě nevládky působí a pomáhají nám zmírňovat ty plameny, které nejde uhasit.

Kritizujete zneužívání sociálních dávek. Jak to udělat, aby dávky plnily svůj účel sociální záchranné sítě a současně nemotivovaly lidi k flákání? Obecně sociální dávky jsou nástroj státu, který v zásadě podporuji. Ale mají být od toho, aby pomáhaly lidem, kteří z nějakých důvodů přijdou do tíživé situace. Jestli to u někoho trvá měsíc, nebo zbytek života, to je jedna věc. Ale pokud u někdo po zbytek života trpí odporem k práci, tak to rozhodně nemůže být polehčující okolnost.

U nás v Mostě není výjimkou, že tu vidíte rodiče, dejme tomu prodavačku a zaměstnance na dráze, kteří si měsíčně do společné poklady z práce přinesou 40 tisíc korun. Tihle lidé si pořídí jedno, stěží druhé dítě. No a vedle sebe vidí lidi, kteří si na sociálních dávkách s pěti dětmi přijdou na stejné, možná i větší peníze. To je realita, kterou dnešní systém umožňuje. Já ale neříkám: pojďme to zrušit. Protože pak se třeba fakt nedostane na ty, kteří se dostanou do tak specifické situace, že by jim stát nepomohl.

Říkám ale, ať na tu podporu tedy dosáhnou i ti lidé, kteří pracují a mají nárok. Nikdo tu nechce dělat z chudých lidí ještě chudší. Seškrtání sociálních dávek není žádné řešení. Jenže málokdo z té první skupiny se dnes v Mostě půjde postavit na úřad do fronty. Prostě se stydí, nebo jim to za to nestojí lidsky. Přestože by asi měli nárok. Těmhle lidem bych chtěl pomoct. Nějací flákači tu budou pořád, těch se nezbavíme…

Nedávno jste v podcastu Insider hovořil o tom, že se celkem daří likvidovat vyloučenou lokalitu v Chanově. Co tedy byly ty nejdůležitější věci, které v někdejším nejobávanějším ghettu republiky dokázaly přivodit změnu k lepšímu? Celkem se to daří. Ale je to mravenčí práce. Cenou ale bylo třeba to, že nám právě ta zmíněná vládní Agentura pro sociální začleňování vypověděla smlouvu o spolupráci. Protože jsme si stáli za svým a oni to nedokázali skousnout. Výsledek? Postupně s tou agenturou na základě podobných negativních zkušeností vypověděly smlouvu další velká města a dokonce i kraj. To už tedy z vlastní iniciativy… Ale je to mravenčí, zdlouhavá a úmorná práce. A ti nejvýrazněji nepřizpůsobiví lidé nezmizí, budou tu pořád. Můžeme tam dát milion sociálních pracovníků, milion nových bytů, ale někteří lidé to prostě nebudou brát. S tím se musíme nějak smířit a vypořádat. A i na to máme nějaký plán, který se snažíme realizovat. To celkem hezké, ale dnes totálně vybydlené sídliště postupně půjde k zemi, aby nikoho neohrozilo na životě a my zajistíme – a to podotýkám – důstojné bydlení. A budeme se snažit dál pracovat, zejména s mládeží. Tam je naděje.

Co by podle vás mohlo přispět k tomu, aby Mostecko získalo nadějnější perspektivu? Co může nabídnout kromě krušnohorské na rudy bohaté krajiny? Dovolím si předpovědět, že jednou budeme jedním z turisticky nejatraktivnějších krajů v téhle zemi. Podívejte se třeba na to, co udělalo takové Lipno v jižních Čechách. To je skoro takové malé české Rakousko. Jezdí tam hodně lidí za rekreací a sportem. Něco podobného ale vznikne i tady okolo nových jezer v rámci rekultivace. A pamatujete si Krušné hory v 90. letech? Ty holé pláně jsou dnes možná nejkrásnější a nejčistší hory v republice. Česko-saské Švýcarsko? Nádhera pohledět. Polabí je zase skvělé pro cyklisty, a třeba i pro vinaře. Je tady toho hodně k objevování, takže já se o nabídku našeho regionu nebojím. Co se týče Mostu, tak myslím, že právě i ta nešťastná demolice a výstavba nového města bude po čase jakýmsi mementem doby, za kterým se lidé budou jezdit dívat.

Mostecko leží u hranic s Německem, na které je celá česká ekonomika významně navázaná. Přijde mi, že ve srovnání s ostatními příhraničními regiony z toho vytěžilo nejméně. Proč zůstala tato šance nevyužita? Opět se dostáváme k tomu, o čem jsem tu hovořil opakovaně. Prostě jsme vždy sloužili jen před volbami jako příklad regionu, o který se stát musí postarat. Ale většinu toho lepšího, co tu je, jsme si nakonec museli udělat sami. Často i bez přispění z Prahy. Rozhodně to ale není nevyužitá šance, prostě se jen odkládá v čase, a to je škoda. Osobně si nemyslím, že je to o rychlodráze mezi Prahou a Berlínem. Bohatě by stačilo, kdyby se tu konečně dobudovaly některé dálnice a rychlostní silnice, zavedl se sem vysokorychlostní internet, budovaly se nové školy… Než megalomanské projekty, stačil by prostě obyčejný selský rozum, a hlavně nějaký plán. No, ale to se tady moc nenosí…

Kandidujete do krajského zastupitelstva. Co je možné udělat pro oživení regionu Mostecka udělat z krajské úrovně? Už jsem to vlastně pojmenoval. My jako kraj si musíme jasně vydefinovat, co po vládě chceme, a pak na tom musíme důsledně trvat. Kraj může předkládat vlastní zákony. Jsou odsud také zvolení poslanci a senátoři. Když nás nikdo nebude poslouchat, dřív nebo později tady budou zase volby. A nebojte se, my to voličům připomeneme. Opakuji, že pokud máme Ústecký kraj včetně Mostecka někam posunout, musíme mít podporu shora. Musíme být partneři, ne nepřátelé. Zatím ale mám pocit, že se hodíme jako důležité šachové figurky před volbami, ale po volbách nás klidně obětují. A tohle musí skončit. Rozhovor vyšel 24.8.2020 na serveru ParlamentníListy.cz