volte 42

Jan Mareš: Nemůžeme jít cestou ode zdi ke zdi, musíme mít vyvážený přístup ke všem oblastem vzdělávání

23. září 2020 | 12:09

Dlouhá léta působil a dodnes působí ve školství, je ředitelem střední odborné školy EZOS. Jako kandidát za hnutí Lepší Sever chce na krajské úrovni pokračovat v investicích zejména do základního a středního vzdělávání, které bude hrát významnou roli v budoucí transformaci Ústeckého kraje. Jaké nabízí zkušenosti a vize pro další rozvoj vzdělávání, aby odtud lidé neodcházeli jinam „za lepším“, ale aby naopak to „lepší“ hledali právě zde?

Jan Mareš: Nemůžeme jít cestou ode zdi ke zdi, musíme mít vyvážený přístup ke všem oblastem vzdělávání

Jak dlouho se pohybujete v komunální politice a co považujete za své největší úspěchy?

Již čtvrté volební období jsem v zastupitelstvu města Chomutov – nejdříve jako člen rady, pak náměstek primátora i primátor, v současné době jsem předseda Výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost, tři roky jsem byl zastupitel Ústeckého kraje – předseda Legislativ-ně právní komise. Povedlo se nám zvládnout složitou ekonomickou situaci poté, co bylo pozastaveno čerpání prostředků z ROP Severozápad, a to s mnoha-milionovým přebytkem. Investovali jsme do modernizace základních školy, začali systémově pracovat s řediteli bez nutnosti vyhlašovat konkurzy po skončení šestiletého funkčního období, zavedli jsme systém managementu kvality magistrátu města (CAF). Zprovoznili jsme sportovně kulturní areál na Zadních Vinohradech, založili jsme tradici rodinného chomutovského zápolení, farmářských trhů a setkávání hornických obcí. Město díky tomu získalo i několik ocenění – například Národní cenu za společenskou odpovědnost a obsadilo první místo v národní soutěži Města přátelská rodině.

Čím se liší politika na Chomutovsku od zbytku Ústeckého kraje, je Chomutovsko něčím specifické?

Chomutovsko se nijak zásadně od ostatních regionů Ústeckého kraje neliší. I zde řešíme problematiku nepřizpůsobivých občanů, rušení nočního klidu, bezdomovectví, obchodníky s chudobou a jejich „ubytovací byznys“, záškoláctví a velkou zadluženost části obyvatel. Již za mého primátorování jsme dali podnět ke změnám ve výši doplatků na bydlení, iniciovali vznik bezdoplatkových zón a i v dalších oblastech jsme pracovali samostatně, bez zbytečných intervencí vládní Agentury pro sociální začleňování. Myslíme ale i na ostat-ní občany. Proto u nás dlouhodobě fungují například podpůrné fondy pro sportovce, kulturní a neziskové organizace či sociální služby.

Máte praktické zkušenosti s výukou i řízením středních odborných škol. Proč je dnes takový nedostatek některých profesí, např. řemeslníků, přestože jsou dobře placeni?

To má kořeny v porevolučním vývoji, kdy se začalo tvrdit, že jedině maturita je jisto-tou budoucího uplatnění. Přispěly k tomu i změny ve struktuře výrobních podniků, které přinesly velkou nezaměstnanost. Školy nemohly zůstat prázdné a reagovaly na nálady na trhu práce i požadavky rodičů. Přitom řada podniků v průmyslových nepotřebuje významně kvalifikovanou sílu. Hodí se jim lidé minimálně vyučeni, ale potřebují od nich hlavně solidní přístup k práci a spolehlivost. I to je role vzdělávacích institucí v přípravě na budoucí povolání. Naše střední školy nehodily flintu do žita a přes nepříznivou situaci v naplňování řemeslných oborů své kapacity stále drží, zaměřují se i na další vzdělávání a rekvalifikace. Věřte, že to stojí nemalé úsilí, konkurence gymnázií je znát.

Kraj se po útlumu těžby uhlí a těžkého průmyslu bude měnit. Jak na to zareaguje školství? Jaké konkrétní studijní obory budete prosazovat, aby nedocházelo v odchodu absolventů do jiných částí republiky?

Nejprve je třeba definovat další směrování kraje. Podle současného nastavení bude hrát hlavní roli zpracovatelský průmysl se zaměřením na elektrotechniku, strojírenství a chemii. Ale nesmíme zapomínat i na další obory, které zabrání vylidňování kraje. Někdo se musí kvalifikovaně postarat o nemocné, o děti ve školách, potřebujeme mít kvalitní a dostupné bydlení, ale také se chceme někde dobře najíst a poskytovat návštěvníkům našeho kraje služby na úrovni. Do budoucna je proto nejlepší řešení vyvážená podpora oborových skupin, což bude znamenat i investice do ne zcela naplněných škol. Opravdu nelze jít cestou ode zdi ke zdi.

Máte recept na zlepšení úrovně školství, případně kde se inspirujete, například v sousedním Německu?

Proboha, jen ne inspirace v Německu a v jeho „duálním vzdělávání“, jak to u nás propagují některé strany v letošních krajských volbách. Nejprve by se s tímto systémem měly seznámit, poznat jeho klady i zápory, a teprve pak o něm hovořit. Asi mají pocit, že jsme zaspali a jsme tu „sto let za opicemi“, ale mohl bych ‚svou‘ školu udržet tak skvělou, kdybych soustavně nespolupracoval se zaměstnavateli? O tom, že se to daří, svědčí i naše hodnocení v žebříčku „Škola doporučená zaměstnavateli“. Spolupracujeme napříč všemi obory, nejen s výrobními podniky v průmyslových zónách, ale i s Hasičským záchranným sborem, policií, nemocnicemi a ústavy sociální péče, nákupními centry a správními orgány. Máme podpůrné, motivační a stipendijní programy (například ve spolupráci s Krajskou zdravotní a.s, ČEZ Distribuce a.s., Nadačním fondem Severo-česká voda) a soustavně do škol investuje-me další prostředky, protože jedině solidní zázemí pro stravování, ubytování a volný čas přináší úspěch dobrému studiu.

Co může kraj udělat pro to, aby absolventi středoškolských oborů našli v kraji uplatnění?

Zde si drze půjčím motto Severočeských dolů a.s. „Kraj s lepší vyhlídkou“. Pokud zde budou dobré podmínky pro běžný život, udrží se zde výrobní kapacity, a tedy i práce pro absolventy škol. V době své-ho primátorování jsem na jednání o dálnici D7 řekl, že to není jen příležitost pro příliv nových investorů, ale také hrozba. Vyvolalo to zděšení. Jenže moderní silnice umožní lidem se rychleji dostat za prací a kulturou mimo náš region, a my proto musíme zlepšit život ve všech oblastech u nás v kraji, aby se sem naopak lidé vraceli a zůstávali tu.

S tím souvisí situace s pedagogy – jaká vlastně je jejich současnost a budoucnost, co se týče podmínek k práci a platového ohodnocení?

Kraj v tomto ohledu „nemá trumfy v ruce“, pokud se nerozhodne – a já budu všemi deseti pro – platy učitelů posílit ze svého rozpočtu. Ale není to jen o platech. Musíme smysluplně investovat i do výukových prostředků a do zázemí pro pedagogy. Tyhle investice spolu s hnutím Lepší Sever na kraji prosadím.

Proč kandidujete za hnutí Lepší Sever?

Projekt „Lepší sever“ jsem opravdu přivítal. S většinou kandidátů se velmi dobře znám z komunální politiky nebo z jejich profesního působení. Jsou to lidé, kteří našemu regionu už dlouhá léta pomáhají a chtějí mu pomáhat i nadále. Jejich jediná „stranickost“ spočívá v tom, že straní (hájí) zájmům obcí, měst a občanů našeho kraje. To jsem dělal a dělám i já. Proto je pro mne „Lepší sever“ tou nejlepší volbou.

Věra Nechybová:  Máme v Ústí třít bídu s nouzí? To odmítám 29. září 2020 | 13:15 Věra Nechybová: Máme v Ústí třít bídu s nouzí? To odmítám

Výrazné oddlužení města, zabránění stamilionovým sankcím za dotační chyby předchůdců ve vedení Ústí, zrušení poplatků za svoz odpadu, založení rady seniorů nebo rekonstrukci venkovního areálu koupaliště na Klíši vnímá jako své úspěchy exprimátorka a stávající náměstkyně primátora Věra Nechybová z Ústeckého fóra občanů. V říjnových volbách do krajů kandiduje za hnutí Lepší Sever.

S útlumem těžby uhlí se náš kraj musí přeměnit v lepší sever. Přinutíme českou vládu, aby transformace regionu byla její prioritou. 24. září 2020 | 12:26 S útlumem těžby uhlí se náš kraj musí přeměnit v lepší sever. Přinutíme českou vládu, aby transformace regionu byla její prioritou.

Jaromír Franta se kdysi z důlního zámečníka vypracoval až na pozici vedoucího řidiče velkorypadla v lomu ČSA. Stal se odborovým předákem mosteckých horníků, v současné době působí také v pracovní skupině pro surovinovou politiku při Ministerstvu průmyslu a obchodu a je rovněž členem pracovní skupiny Uhelné komise. Obyvatelé obce Boleboř si jej zvolili již počtvrté za svého zastupitele. Má bohaté zkušenosti jak z hornické profese a prosazování zájmů jejích zaměstnanců, tak i z komunální politiky. Jak vidí budoucnost „svého“ regionu a jaký má „recept“ na jeho proměnu?